V červenci pochodovali meziříčským nádražím legionáři

Ilustrační foto
Autor: Zpravodaj Velkomeziříčsko

Legiovlak přijel v červenci i do Meziříčí

Velkou pozornost vzbudilo čtrnáct historických vagonů, které jste mohli od 6. do 11. července spatřit na meziříčském nádraží. Jednalo se o Legiovlak, tedy dobovou repliku vlaku, jímž se naši legionáři přepravovali po transsibiřské magistrále během 1. světové války.

K představení vlaku došlo v roce 2013 a na jaře 2015 se vydal na cesty nejen po České republice, ale i po Slovensku. Originální myšlenka, jak veřejnost seznámit s historií našich legií, záhy zaznamenala ohromný ohlas, a expozice uvnitř vlaku proto v průběhu let již zhlédly desítky tisíc lidí.

O životě našich legionářů jste se mohli dozvědět nejen z mnoha informačních tabulí, ale hlavně od personálu vlaku, jenž před ním neustále pochodoval v dobových uniformách. „Vojáci“, v civilu zaměstnanci či spolupracovníci Čs. obce legionářské, která je zřizovatelem vlaku, vždy znali odpověď a každou, byť i tu nejnepatrnější drobnost dokázali srozumitelně vysvětlit. „Je tady toho opravdu hodně, co jsme se ve škole neučili,“ prozradila deváťačka Terka, která se na Legiovlak přišla podívat se svým mladším bratrem Michalem. „Určitě by stálo za to, aby sem přišli i moji vrstevníci, protože je to zde vysvětleno opravdu jasně a v souvislostech."

Legiovlak pomáhá získávat nové materiály o legionářích

O tom, že Legiovlak neslouží pouze k osvětě veřejnosti, ale že i veřejnost pomáhá Čs. obci legionářské se získáváním materiálů o legionářích, popovídal Petr Čížek, vedoucí první směny Legiovlaku.

Chodí za vámi lidé, abyste jim něco zjistili o jejich legionářských předcích, či vám naopak přinášejí ukázat nějaké památky třeba na své dědečky-legionáře?

Stává se to a stalo se to i zde ve Velkém Meziříčí. V naší plukovní prodejně, která je umístěná v jednom z vagonů, máme počítač s databází. Když přijdou návštěvníci, kteří jsou potomky legionářů a chtějí si zjistit nějaké informace, je dobré začít právě tam. Zároveň jsme vybaveni i skenerem, takže přinese-li někdo snímky a je-li ochoten poskytnout je k oskenování, ihned je zdigitalizujeme a připravíme na nahrání na internet. Nemusí se jednat jen o fotografie, mohou to být třeba i dekrety. Nyní má na webu krevlegionare.cz fotografii zhruba každý osmý legionář.

Ve Velkém Meziříčí byl asi nejznámějším legionářem Jiří Jaroš, který v ruských legiích dosáhl hodnosti majora a po okupaci Československa nacisty se zapojil do odboje, za což ho Němci v roce 1943 popravili. Objevili jste nějaké další zajímavé příběhy z Velkomeziříčska?

Ano, byť se nejednalo o legionáře z Velkomeziříčska, nicméně pán, který nám dané dokumenty donesl, pochází odsud. Přišel s rodinnou kronikou, kde jeho předek vzpomínal, jak sloužil s Václavem Kopalem, který se za první republiky stal divizním generálem. V té kronice se píše, že její autor byl přímo u toho, když Václav Kopal přeběhl na ruskou stranu.

Takže i díky takovým pamětem rozšiřujete své povědomí o legiích.
Samozřejmě. Téma legií je velice obsáhlé a nikdo nemůže říct, že ví všechno. Například na fotografiích můžeme zjišťovat různé zvláštnosti na výstroji, protože tam byla velká nejednotnost. Pokud lidé přinesou třeba deníky legionářů, jsou to osobní věci, z nichž se lze stále učit. Díky nim objevujeme nové náhledy i na události, které známe z oficiálních pramenů, protože ten konkrétní člověk to na daném místě prožíval přece jen trošku jinak.

Článek byl převzat se souhlasem vydavatele ze zpravodaje Velkomeziříčsko. Titulek a mezititulky jsou redakční.